sobota 7. ledna 2017

Dospělost

Čau kámové!

Ne, nebudu psát "Jsem zpátky." a tak podobně. Protože možná je tohle zase štěk a dva roky bude ticho a pak asi navždy. A nebo to není štěk a já konečně zase začnu psát, protože mi to chybí. #neasy

Od posledního příspěvku se u mě hodně změnilo. Jako - fakt
hodně :D
Vztah a společné bydlení. Státnice a promoce. Rozchod a stěhování. Protloukání se životem. Nová práce, nový lidé, nový výzkum. Stres, strach, pláč, otázky co se životem.
Přibírání jasně taky. ( #kdonemaláskumájídlo) Přerovnávání priorit. Nové zájmy. Vztah s kolouškem. Rozchod s kolouškem. Ujasnění životních cílů.

Ach, to by mohlo pokračovat :D
Nicméně, taky vás rozchody tak nakopávaj k tomu jako jet na plný pecky? Ne? Ha, skoro dva měsíce od rozchodu a já z toho pořád zažehávám motor! :D

Když jsem psala ještě poslední článek, tak to moje sportování bylo někde úplně jinde a můj život celkově byl něco jiného.
Co se cvičení týče, zamilovala jsem se do silových tréninků ♥ Jako - ZAMILOVALA.
Konečně jsem si našla to, v čem se fakt cítím a tak trávím ve fitku víc času než kdekoliv jinde (vyjma laboratoře, protože prostě - buňky, že jo #budeznívědec ) a kolem fitka se teď taky točí (teď, tak posledního půl roku minimálně) i zbytek mého života. Ne, že by to byl středobod, ale důvod mnoha srovnávání.
Mí přátelé - no, řekněme - ne všichni to chápou.
Já jdu raději do fitka nebo na hřiště, než do hospody. S alkoholem se moc nekamarádím a raději než ostudu tahám pecky bomby. Haha, říkám tomu pecky bomby, ale ten můj dřep se 40 kg zas taková pecka není. Ale to chce čas.
Pomohlo mi to s uvědoměním, že ani kolem školy se celej svět netočí a že se nenechám školou omezovat v tom, co mě baví.
Našla jsem si úžasného sparinga (no a co, že je to kolouščice, já jsem taky duší mladice!) se kterou taháme pecky bomby jak nic a jde nám to!
Odbourala jsem hromadu stresu. A zase se dala tak nějak do pohody.
Teď už jen potřebuju najít dost dobrou brigádu, u ní zvládat 3x týdně trénovat a napsat diplomku a naučit se na státnice. Aneb, už jen malý krůček od dospělosti. Ouch!

No a s tím se pojí mé nově odhalené tři životní pravdy, jejich uvědomění vede k dospělosti. (yup, instagramu :D )
originál na mém
1. Svět patří těm, co se z toho neposerou! 😃 aneb ne, škola není numero uno, nevynechám každej trénink ani přatelské setkání kvůli zkoušce a nebudu si z toho dělat vrásky.
2. K dokonalosti bytí Ti stačí osa (a kotouče #neasi 💪) a jednoručky. No a kladka, to je spousta šťavnatých jahod na proteinovém dortu 🎂 #StrojeSerePes
3. Pěknej, pevnej a kulatej zadek je prostě lepší než pěkný nebo velký prsa ❤ (nejsme v pohádce a ne každá princezna může mít vše 😎) Kdo přečetl, má růžovýho bludišťáka (proč? Protože mám z 1/3 růžový legíny a to tu barvu nesnáším. #nenabrecis ). Takže pěkný den a já jdu po nohách (tak jasné že nechodím po rukách, po tréninku ale, chápeš) a zkoušce umřít 😃

Tak, jsem vám tady vyblila pár slov, protože po těch letech - to člověk prostě neví, jak začít, co říct.
Dostala jsem se k tomu nejdůležitějšímu - řekla jsem vám, že silový trénink je top, že skoro končím studium a že funguju. Co víc chtít?

Nebudu slibovat hromadu článků, jakože jsem je předtím furt slibovala. Víte co? Mám je všechny v konceptech. Rozepsaných tak miliardu. Tak třeba budu prokrastinovat.

neděle 21. prosince 2014

Vege Angie

Ano, ano,

je to tak.

Há, co to, že se ozývám po tak dlouhé době?
Protože jsem na to konečně našla čas! :)
A jak že mi je? Skvěle! Studuju, mám skvělou rodinu, skvělého přítelé, skvělé přátelé a... a jsem vegan.

Hoho, co?
Jo. Proč? Prostě přišlo nějaké prozření. Není to se mnou ještě úplně stoprocentní, ale snažím se co to jde. Masa jsem se už 3 měsíce nedotkla a ostatních živočišných produktů za poslední 2 měsíce téměř také ne. Ono, ještě stále řeším, čím nahradit jaký kosmetický přípravek třeba a tak.

Jo... taky si pamatujete, jak jsem byla neskutečnej masožrout? A samozřejmě denně valila tvaroh, cottage, nějakej jogurt.
Jo, já vím. Ale to že jsem taková byla neznamená, že nemůžu být jiná :)
Každý ať si jde svou cestou - nikomu nic neberu a nikomu nic nevnucuji :) Ale pokud se mi povede svou aktivitu zde obnovit, už to bude v zelených barvách :)

Mějte se krásně a přeji nádherné svátky! ♥

středa 3. září 2014

Návrat ztracené dcery

Krásné zářijové ráno!

Vracím se zpět! Prázdniny jsou skoro už i za mnou. Poslední tři týdny, které mám taky vcelku naprané a zase nám začíná škola :) Třetí ročník za dveřmi, z bakalářky mám stále kulové. Kdo ví, kdo ví, jak tohle půjde :)

Přes léto jsem si konečně udělala ten řidičák. Děvčata, zabralo mi to tři pokusy, měsíc a půl času a snad
Anděl v kroji. Ten nejlepší víkend prázdnin!
všechny moje nervy. Ach, ano, jistě že se stydím, že jsem to dělala tolikrát. Ale taky jsem na sebe pyšná, že jsem to vůbec zvládla :D Takže už i ze mě je řidička. Nikdy jsem po tom moc netoužila, je to spíše tak z povinnosti, ale konečně nebudu muset furt po někom chtít, aby mě dovezl tam či onam.

Celé léto pracuju :) Pracuju v hospodě a jsem tam hrozně spokojená. Stala se ze mě ještě větší držka, než jsem byla dříve :D A mám spoustu nových známých. Prostě... dalo mi to hodně :)

Hody? Holky, to byla luxusní akce! Protancováno, prozpíváno, propito a prosmáto! Je to prostě ta nejlepší parta lidí. Hody jako takové jsou prostě luxusní událost. Kroj se mi nikdy nechce sundávat. A vždycky se mi chce akorát brečet, že hody už končí. A je jedno jak moc mě bolí nohy, jak moc jsem unavená a že nemůžu vůbec mluvit. Vždycky je to smutné, že je konec. A pak rok těšení na další ročník :D

S mou dokonalou sestrou :*
No, taky jsem ale během hodů pěkně přibrala, né že né. Ach, ano, je to tak, dostala jsem se zase na 70 kilo. Takže co teď? Teď jsem se rozhodla, že jako vánoční dárek si dám desetikilovej úbytek :) Aneb, 3 kila za měsíc prostě zvládnu :)
Začala jsem se stravovat podle Jill 4x4... ale nevím nevím, jestli u toho zůstanu. Vyhovuje mi to tak, že
nemusím tak často řešit jídlo. Horší je, že moje snídaně mají přes 2000 KJ, moje večeře má slabě přes 1000. Nejsem schopná to dát dohromady tak, aby každé jídlo mělo zhruba stejnou E  hodnotu. A taky bílkoviny... dříve jsem měla problém jich mít dostatek. Teď mám bílkovin hrozně moc. A to samozřejmě není zdravě. Tak uvidíme.

A co teď? Zaposilovat, zaběhat a bakalářkovat.

Jak se máte vy? Co vaše prázdniny? :)

úterý 8. července 2014

Neumřela jsem!

Právě naopak,

žiju až až! Ale čas na počítač celkově, natož na blog - téměř žádný. Štve mě to, nebudu říkat, že ne, ale to máte tak. Buď jsem v práci, nebo dělám řidičák, nebo trénuju na hody. Když nic z toho a jsem doma, tak buď píšu bakalářku, nebo cvičím, případně spím. A když už nic z toho, tak si užívám alespoň trochu toho že jsem doma, že je léto, že maj všichni prázdniny a snažím se s nimi trávit čas. A ani na to ten čas nemám.
Do toho doma občas uvařit nebo co, když jsme prej s tou ségrou doma, tak ať mi tu netrpí hlady :D Občas něco upéct.
Zbylý volný čas: 00:00:00

V dárku od ségry! Chápete tu krásnou ironii? :)
Žádná dieta, vůbec! Ale zdravý životní styl!
Navíc jsem od ní dostala flašku na pití
krásnou sportovní a 90% čoko! ♥
Co se stihlo udát? 2x jsem se stihla opít do ostudy, ale zato pořádně oslavit narozeniny! Od ségry jsem 13,2 km v čase 1 hodina 24 minut!
dostala nejbožejší dárky! :) Od našich samozřejmě taky :) Krásná, potěšující přání od přátel a růži od toho nejlepšího! A sama od sebe?

Ano, správně, jsem na sebe pyšná jak sviňa! Zamilovala jsem si to běhání neskutečně. Běžecké boty nesundám, jsem připravena v každé situaci. Stejně tak jako sportovní podprsenku už mám taky skoro pořád, o kraťáskách ani nemluvě! :D
Hubnout se mi sice teď moc nedaří, protože ano - hřeším, nejčastěji nějakým tím alkoholem, žeano. Ale udržuju se a makám o sto šest! :) NTC, běh, kolo, procházky, snad brzy plavání :) A jím samozřejmě zdravě! Rozhodla jsem se teď najet na jídlo 4x4 (4 jídla, po 4 hodinách). Mělo by to být každé jídlo 400 kcal, ale protože můj výdej je větší, než s jakým počítá Jillian, pohybují se moje jídla mezi 1700-2000 KJ. Tedy pohybují, dneska mám s tímto režimem první den. Začala jsem tedy ale znovu vážit a počítat :) Jen než si zvyknu. Zatím se mi ale tato metoda líbí. Uvidím, jak se k tomu moje tělo postaví a pak Vám o tom hodím článek! :)

Jinak dnes jsem měla první jízdy :) Joo, baví mě to! Brzy ze mě snad tedy bude paní řidička. Ale žádný vození si prdele i do obchodu :D Jen budu ráda, když nebudu muset otravovat rodiče pokaždé, když budu potřebovat někam hodit a to je super :) Snad se povede, držte mi palce! :)

Bakalářka jde na chvíli do ústraní, abych se mohla učit na závěrečky (ano, už teď se musím učit, protože je mám na konci měsíce dělat! :D hahá! ). Takže v srpnu to vypukne.

Hody? Hody budou boží, to jsem se rozhodla už teď!

Chlapi? Děvčata, to je Vám tak komicky v háji :D Aneb, když se Vám líbí někdo, kdo se Vám absolutně líbit nesmí a do toho, když někoho neskutečně milujete, ale přitom ho milujete svým vlastním způsobem, který s tím klasickým vztahovým způsobem absolutně nejde dohromady (ne, prostě to nejde). No jak tohle dopadne!

Tak jo, teď už fakt slibuju, že se k Vám mrknu. Neříkám, že ke všem dnes, ale nebude tu nový článek, dokud nebudu vědět, jak se všichni máte! :)

A teď pádím na kolo za kamarádkou :) Mějte se famfárově! :)

čtvrtek 3. července 2014

Cizrna na italský způsob

Krásné odpoledne přeji :)

Tento článek tu původně vůbec neměl být, naopak jsem chystala teď zase jeden blábolící, abych Vám povykládala jak cvičím, jak dlabu, jak žiju, co prázdniny a tak. Ve skutečnosti nemám moc čas ani na to, natož pak abych mrkala k Vám. Ale o tom v tom příštím článku, který do konce týdne bude. Stejně tak, jako do konce týdne konečně pročtu Vaše blogy :)
Nicméně, dneska jsem si k obědu udělala tak neskutečný žraso, že jsem si to prostě ani za nic nemohla nechat jen pro sebe! :D

Tákže, skvělá příloha, jestli nevíte co k masu, jděte do toho. Nemám naváženo nic, protože jsem nepředpokládala, že to bude tak dobré, abych se o to s vámi dělila, takže bajočko :)

Potřebujeme na 1 porci:
Půl plechovky cizrny (400 g, 240 g pevné hmoty)
Jednu střední mrkev
4-8 cherry rajčátek (záleží na velikosti, já měla 4, protože byly takový veliký :) )
Půl červené cibule
Olivový olej
2 stroužky česneku
sůl
pálivou papriku

Postup:
Ták, nakrájíme si cibulku na drobno a necháme zpěnit na oleji. Jakmile bude cibulka do zlatova, přihodíme na drobné kostičky nakrájenou mrkev a cizrnu (přilijeme i trochu vody z plechovky + trochu čisté vody, ať se to má v čem dusit), zakryjeme a stáhneme plamen tak na 3/4 - 1/2 (tož záleží, jak vám pálí sporák, že jo :D). Necháme cca 5 minut dusit. Mezitím si oloupeme česnek a nakrájíme rajčátka na malé měsíčky. Rajčátka přihodíme, česnek rozmačkáme, podle chuti osolíme, přidáme pálivou papriku a dusíme tak 10 minut - do té doby, dokud nám nezměkne mrkev. Pořádně promícháme, aby se nám promíchaly chutě a servírujeme!



Řeknu Vám to asi takhle - ani nepamatuju, kdy naposledy jsem vylízala po obědě talíř. Dnes jsem se prostě neudržela! :D K tomu vepřové pečené v troubě - na sucho, jen sůl, pepř, česnek a voda na podlití :)

Přeju dobrou chuť! :)

Původní recept zde.

pondělí 23. června 2014

Štrůdl bez jablek a štrůdlovatění, aneb banánová bašta!

Ahoj kočky!

Máme se? :))

Hehe, tenhle recept určitě všichni znáte, ale trochu jinak :) Ale ok, napíšeme si sem rovnou obě varianty, ze kterých můžete udělat milion dalších variant :)

Prvně ta klasika, kterou asi znáte, ale kdyby náhodou - vločkový štrůdl :)

Potřebujeme:
250 g vloček
400 g bílého jogurtu
2 velká jablka (tady teda střílím, je to čistě na vás)
2 lžíce medu (opět ochutnáme a kdyžtak si přisladíme)
skořice

Smícháme vločky, med a jogurt a vytvoříme takové děsně dobré těsto. Na plech si dáme pečící papír a z (menší) poloviny těsta si vytvoříme 2 dlouhé placky. Jablíčka nakrájíme na kostičky, smícháme se skořicí a pokládáme je na těsto. (do jablkej případně můžeme nasekat ještě oříšky :) ). Po té vezmeme druhou část těsta a obalíme jí ta jablíčka. A pak šupky do předehřáté trouby na 200°C na 30 minut. :) Vytáhneme, baštíme.

No, ale protože je to hrozná piplačka a protože já mám hrozně ráda banány, trochu jsem si tohle upravila. Ovšem, můžete upravit i tak, že tam stále necháte ty jablka, jen se s tím nebudete muset tak piplat :D

Potřebujeme:
250 g vloček
400 g bílého jogurtu
2 banány
250 g tvarohu
hrst lístkových oříšků
med

Smícháme opět vločky s jogurtem, případně s medem (já ho dávám jen do druhé horní poloviny společně s oříšky). Do zapékací mísy nebo formy dáme pečící papír (nebo vymažeme máslem a kokosem) a lupneme tam první půlku těsta. Trochu se pokusíme vyvýšit okraje a prohloubit prostředek, aby do toho pěkně sedla ta náplň. Banány smícháme s tvarohem (jestli to hodíte do mixéru, nebo jen na drobno nakrájíte banán a smícháte je jedno ;) já krájím na drobno, ty kousky banánu mi vyhovují :)) a náplň kydneme na těsto. Druhou část těsta smícháme s oříšky a medem (to samozřejmě můžeme udělat s celým těstem) a zakryjeme tím celej výtvor. Opět lupneme do trouby na 200°C na 30 minut.

Obě bašty podáváme s tvarohem a bílým jogurtem, akorát u jablek přidáme skořici, u banánů kakao :)) Ale to je samozřejmě na vás, hoďte si tam co chcete :D Ale tak to jím já :D

Přeji dobrou chuť! :)

sobota 21. června 2014

Je to v hlavě!

Tenhle článek bude spíše pro hubnoucí, tápající lidi, kteří se stále ne a ne hnout ze startovní čáry, či je to dokonce vrací daleko před start.

Je to jednoduché. Jednou ráno se vzbudíte, kouknete do zrcadla, uvidíte ten špek a řeknete si Tohle už dál nejde! No, nejde. Tak začnete něco dělat. Vyhážete veškeré sladké věci, k snídani si dáte zapékané musli, protože je to přeci zdravé, ke svačině hromadu rýžových chlebíčků, protože je to přeci zdravé, k obědu zeleninový salát, hlavně žádnou přílohu, ty přece hubnoucí člověk vynechává, k další svačině pro originalitu opět rýžové chlebíčky a k večeři tunu mrkve. A samozřejmě, protože držíte dietu a hubnete, tak se budete hodinu mořit na orbitracku! (K tomu  jak správně jíst i více k pohybu budou brzy články zvlášť)

A druhý den? Druhý den se nacpete čokoládou, lehnete na gauč a pouze si zabrblete, jak je ten život nespravedlivej, jak jste se snažili a jak vám to prostě nejde! Ale zkoušeli jste to! 

Jasně. Tak takhle ne!
A ruku na srdce, kolik z vás na tom takhle bylo? 
Já teda jo. A to asi tak milionkrát. 

A pak přišel ten zlom. Nevím jak se to stalo, ale díky bohu, že se to stalo!
Prostě jsem se jednou ráno probudila, koukla se do toho zrcadla a ne, že bych si všimla toho špeku (a to byl nepřehlédnutelnej), ale všimla jsem si toho, jak mám hroznou pleť, kruhy pod očima a rozhodně nevypadám šťastně. Prostě jsem viděla, jak devastuju svoje tělo. Dost! Takhle já žít už nechci! To je to, co jsem si řekla. Žádné, že musím zhubnout, nebo s tím něco udělat. Ale že musím začít jinak žít! 
Člověk musí pochopit jedno - tohle není dieta, tohle je změna životního stylu. Tohle nemá být trápení, tohle má člověka dovést ke spokojenosti, k pohodě - a to především té psychické, která ale bez té fyzické přijít nemůže. Věděla jsem tedy, že ať už začnu jakkoliv, začnu něco, co mě bude provázet celým životem.