sobota 7. ledna 2017

Dospělost

Čau kámové!

Ne, nebudu psát "Jsem zpátky." a tak podobně. Protože možná je tohle zase štěk a dva roky bude ticho a pak asi navždy. A nebo to není štěk a já konečně zase začnu psát, protože mi to chybí. #neasy

Od posledního příspěvku se u mě hodně změnilo. Jako - fakt
hodně :D
Vztah a společné bydlení. Státnice a promoce. Rozchod a stěhování. Protloukání se životem. Nová práce, nový lidé, nový výzkum. Stres, strach, pláč, otázky co se životem.
Přibírání jasně taky. ( #kdonemaláskumájídlo) Přerovnávání priorit. Nové zájmy. Vztah s kolouškem. Rozchod s kolouškem. Ujasnění životních cílů.

Ach, to by mohlo pokračovat :D
Nicméně, taky vás rozchody tak nakopávaj k tomu jako jet na plný pecky? Ne? Ha, skoro dva měsíce od rozchodu a já z toho pořád zažehávám motor! :D

Když jsem psala ještě poslední článek, tak to moje sportování bylo někde úplně jinde a můj život celkově byl něco jiného.
Co se cvičení týče, zamilovala jsem se do silových tréninků ♥ Jako - ZAMILOVALA.
Konečně jsem si našla to, v čem se fakt cítím a tak trávím ve fitku víc času než kdekoliv jinde (vyjma laboratoře, protože prostě - buňky, že jo #budeznívědec ) a kolem fitka se teď taky točí (teď, tak posledního půl roku minimálně) i zbytek mého života. Ne, že by to byl středobod, ale důvod mnoha srovnávání.
Mí přátelé - no, řekněme - ne všichni to chápou.
Já jdu raději do fitka nebo na hřiště, než do hospody. S alkoholem se moc nekamarádím a raději než ostudu tahám pecky bomby. Haha, říkám tomu pecky bomby, ale ten můj dřep se 40 kg zas taková pecka není. Ale to chce čas.
Pomohlo mi to s uvědoměním, že ani kolem školy se celej svět netočí a že se nenechám školou omezovat v tom, co mě baví.
Našla jsem si úžasného sparinga (no a co, že je to kolouščice, já jsem taky duší mladice!) se kterou taháme pecky bomby jak nic a jde nám to!
Odbourala jsem hromadu stresu. A zase se dala tak nějak do pohody.
Teď už jen potřebuju najít dost dobrou brigádu, u ní zvládat 3x týdně trénovat a napsat diplomku a naučit se na státnice. Aneb, už jen malý krůček od dospělosti. Ouch!

No a s tím se pojí mé nově odhalené tři životní pravdy, jejich uvědomění vede k dospělosti. (yup, instagramu :D )
originál na mém
1. Svět patří těm, co se z toho neposerou! 😃 aneb ne, škola není numero uno, nevynechám každej trénink ani přatelské setkání kvůli zkoušce a nebudu si z toho dělat vrásky.
2. K dokonalosti bytí Ti stačí osa (a kotouče #neasi 💪) a jednoručky. No a kladka, to je spousta šťavnatých jahod na proteinovém dortu 🎂 #StrojeSerePes
3. Pěknej, pevnej a kulatej zadek je prostě lepší než pěkný nebo velký prsa ❤ (nejsme v pohádce a ne každá princezna může mít vše 😎) Kdo přečetl, má růžovýho bludišťáka (proč? Protože mám z 1/3 růžový legíny a to tu barvu nesnáším. #nenabrecis ). Takže pěkný den a já jdu po nohách (tak jasné že nechodím po rukách, po tréninku ale, chápeš) a zkoušce umřít 😃

Tak, jsem vám tady vyblila pár slov, protože po těch letech - to člověk prostě neví, jak začít, co říct.
Dostala jsem se k tomu nejdůležitějšímu - řekla jsem vám, že silový trénink je top, že skoro končím studium a že funguju. Co víc chtít?

Nebudu slibovat hromadu článků, jakože jsem je předtím furt slibovala. Víte co? Mám je všechny v konceptech. Rozepsaných tak miliardu. Tak třeba budu prokrastinovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat